V bezprostředním okolí Bíliny se nápadně vypíná několik kopců Českého středohoří. Podle názvů jsou jimi Bořeň, Rozkoš, Kaňkov, Chlum, Kostelec (rozšířenější, avšak nesprávný, název je Kostrlík) a Hradiště, z nichž svou neobvyklostí upoutá zvláště Bořeň. Mohutný znělcový masiv vulkanického původu, připomínající lva chystajícího se ke skoku, tvoří nepřehlédnutelnou, výraznou dominantu oblasti. Na jeho vrcholu poutají pozornost kolmé, místy rozeklané skalní stěny. Na nich rostou vzácné a chráněné středohorské rostliny jako tařice skalní, hvězdice alpská, hvozdík sivý a hnízdí zde výr velký i další druhy ptáků. V níže položených listnatých hájích se vyskytuje další zajímavá flóra, jako například bledule jarní nebo lýkovec jedovatý. Podnební poměry velmi negativně ovlivňuje jednak dramatický reliéf krajiny, jednak velké soustředění průmyslové a energetické výroby. Dobrá kvalita půdy, řeka Bílina se svými přítoky a členitost terénu umožňující ochranu před případným nepřítelem a v neposlední řadě i výhodné spojení jak s oblastmi severně od Krušných hor, tak i se středními Čechami, to všechno vytvářelo mimořádně výhodné podmínky k usídlení člověka na Bílinsku již od mladší doby kamenné.
České středohoří je chráněnou oblastí zřízenou před téměř čtyřmi desítkami let, tvoří pás třetihorních vyvřelých kopců kupolovitých, homolovitých a kuželovitých tvarů. Dnešní podobu krajiny vytvořilo vymílání hornin větrem, vodou a mrazem. Zvlněný kraj v sobě zahrnuje všechny druhy přírodních společenstev od shluků skal až po teplé luhy a háje. Daří se zde stejně teplomilným rostlinám jako přežívajícímu rostlinstvu z ledových období čtvrtohor.
